Přeskočit na obsah

Hans-Georg Gadamer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hans-Georg Gadamer
Narození11. února 1900
Marburg
Úmrtí13. března 2002 (ve věku 102 let)
Heidelberg
Místo pohřbeníHeidelberg
Povolánífilozof a vysokoškolský učitel
Alma materVratislavská univerzita (1918–1919)
Marburská univerzita (1919–1922)
Marburská univerzita
Tématafilozofie, estetika, ontologie, epistemologie a jazyk
Významná dílaTruth and Method
The Relevance of the Beautiful and Other Essays
OceněníReuchlin Award (1971)
Řád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1976)
Hegelova cena (1979)
Cena Sigmunda Freuda za vědeckou prózu (1979)
Cena Karla Jasperse (1986)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Käte Gadamer
RodičeJohannes Gadamer
VlivyMartin Heidegger
Platón
Aristotelés
Immanuel Kant
Georg Wilhelm Friedrich Hegel
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska ve Vratislavi

Hans-Georg Gadamer, (11. února 1900, Marburg13. března 2002, Heidelberg) byl německý filosof 20. století, fenomenolog a žák M. Heideggera. Proslavil se bádáním o antické filosofii, o jazyce a estetice a zejména o filosofické hermeneutice.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Gadamer se narodil v Marburgu v Hesensku. Jeho otec, profesor chemie a později rektor tamní univerzity, vedl syna k přírodním vědám, Gadamer však odešel do (tehdy německé) Vratislavi, kde studoval filosofii. Po návratu do Marburgu studoval u novokantovců P. Natorpa a Nicolai Hartmanna a roku 1922 promoval prací o Platónovi. Potom odešel do Freiburgu k mladému M. Heideggerovi, kde jeho spolužáky byli Leo Strauss, Karl Löwith a Hannah Arendtová. S Heideggerem odešel na univerzitu v Marburgu, kde se roku 1929 habilitoval prací Platónova dialektická etika a přednášel.

V letech 1939-1947 byl řádným profesorem v Lipsku a v roce 1945 děkanem filosofické fakulty. S nacistickým režimem sice vycházel, nebyl však aktivním nacistou, proto byl ve funkci potvrzen i po konci války a v roce 1946 byl zvolen rektorem.[1] Vzhledem k politickému vývoji v tehdejší sovětské zóně odešel do Frankfurtu a roku 1949 převzal katedru filosofie po Karlu Jaspersovi v Heidelbergu, kde zůstal i po svém emeritování v roce 1968.

Gadamer napsal řadu prací o antické filosofii, o filosofii jazyka a o estetice, proslavil se však velkou prací Pravda a metoda (Wahrheit und Methode) z roku 1960. Téma „rozumění“ a filosofické hermeneutiky naznačil už Heidegger, teprve Gadamer je však zpracoval. Postavil se jednak proti názorům, které chtěly i v humanitních vědách zavést přírodovědecký způsob argumentace a dokazování, jednak proti starší hermeneutice Friedricha Schleiermachera a Wilhelma Diltheye, která chápala interpretaci jako vcítění, návrat k myšlenkám původního autora. Gadamer naproti tomu rozvinul myšlenku „hermeneutického kruhu“: ke každému textu člověk už přistupuje s jistým „před-porozuměním“, které se během četby kriticky mění, protože dochází ke „splývání horizontů“ a obzor čtenáře se rozšiřuje o čtené.

Význam a vliv

[editovat | editovat zdroj]

Téma hermeneutiky, nauky o rozumění, se později ukázalo jako velmi aktuální v souvislosti s globalizací a setkáváním kultur. Gadamer tak měl veliký vliv na řadu současných filosofů, evropských i amerických: k jeho žákům se hlásí například Gianni Vattimo, Richard Rorty, Günther Figal nebo Jean Grondin, s velkou úctou o něm hovořil například Paul Ricoeur a Jürgen Habermas. Gadamer dostal mnoho vyznamenání a čestných doktorátů, mimo jiné i čestný doktorát filosofie Univerzity Karlovy (1996). K jeho stým narozeninám se do Heidelbergu sjely stovky významných osobností z celého světa.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans-Georg Gadamer na německé Wikipedii.

  1. Metzler Philosophen-Lexikon. Stuttgart 1995. Heslo Gadamer, str. 298n.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • H.-G. Gadamer, Pravda a metoda. Praha 2009
  • H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí. Praha 1994
  • H.-G. Gadamer, Idea dobra mezi Platónem a Aristotelem. Praha 1994
  • H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha 1999
  • H.-G. Gadamer, Aktualita krásného. Praha 2003
  • J. Grondin, Úvod do hermeneutiky. Praha 1997
  • P. Pokorný (vyd.), Hermeneutika jako teorie porozumění. Praha 2006

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]